POHLED VALERIE

Luk byl těžší, než jsem čekala, ale padl mi do ruky, jako by tam odjakživa patřil, a ten důvěrně známý pocit mě uklidnil.

Když jsem vstoupila do vyhrazeného prostoru, davem proběhlo ztišení. Žaludek se mi sevřel – ne ze strachu, ale z čirého vědomí, kolik očí sleduje každý můj pohyb.

Pravidla byla vyhlášena jasně a nahlas: Žádné zostřené vlkodlačí smysly. Pouze lidský um a soustředě