POHLED VALERIE

Mlha ještě víc zhoustla, jak jsme postupovali hlouběji do Mlžného lesa, chytala se mi do vlasů a smáčela oblečení, až byl každý další krok těžší než ten předchozí.

Plíce mi nasávaly vzduch, který měl správně pálit nebo otupovat mé vnímání, jenže mlha kolem mě jen tak proklouzávala, jako by si nevěděla rady s někým, kdo je uvnitř z poloviny prázdný. Žádný vlk, kterého by mohla utopit