POHLED VALERIE

Poslední střep se v mlze slabě třpytil, jako by na nás celou dobu čekal.

Prsty jsem přejela po drsném, měsícem ozářeném kameni a vytáhla ho z kořene, v němž byl zaklíněný.

Projelo mnou zachvění – ne z té námahy, ale z toho, co to znamenalo.

Dokázaly jsme to.

Poslední postupové místo bylo naše!

Na zlomek vteřiny nikdo z nás nepromluvil. Slyšet byl jen náš trhaný dech, syčení mlhy obt