Dariův pohled

Její větrem pocuchané vlasy mě něžně škádlily. Konečky vlály tak, jak jim vzduch poroučel, a hladily mě po odhalené kůži na rukou. Pak vystoupaly výš, až k mému holému krku – bezstarostné, okouzlující.

Při každém doteku jsem ztuhl, vyděšený, že pokud se jen pohnu, celý ten okamžik se rozplyne. Jako by se vítr vysmíval situaci, do níž jsem nás dostal, ale i ten jeho posměch jsem přijí