Pohled Daria

Nasucho jsem polkl, když se Biančiny nezaměnitelné kroky na chodbě zastavily přímo přede dveřmi Siennina pokoje. Skoro jsem slyšel její ruku na klice a byl jsem si jistý, že se dveře každým okamžikem rozletí.

Sienna měla strach. Viděl jsem to ze svého místa naprosto jasně. Zírala na dveře jako na svého nejhoršího nepřítele a v očích se jí horečně zračilo přemýšlení, jak z téhle šlamas