Neměla jsem sílu bojovat ani se hádat, a tak jsem usoudila, že odejít uprostřed rozhovoru bylo to nejlepší řešení. Nevím proč, ale zničehonic na mě padlo nesmírné vyčerpání.

Realita na mě začala doléhat v plné tíze a všechno to bylo k uzoufání únavné.

Ne že bych od toho všeho čekala bůhvíco, ale měla jsem pocit, jako by se mé naděje a sny roztříštily na kusy.

Z ničeho nic se mi udělalo zle od žalu