Seděla jsem tiše v šatně pro zaměstnance a vyplakávala si oči.

Právě když jsem měla pocit, že se mé rány začínají hojit, stane se tohle. Jenže když člověk moc přemýšlí, nakonec to vždycky začne bolet.

Nolan znovu otevřel bolest, o které jsem si bláhově myslela, že už zmizela, a zanechal po sobě další čerstvou ránu.

Teď už se nemůžu vrátit ani na plac, stud by mi to nedovolil.

Zatraceně! Podaří se