Už jsem nedokázala snést ty pohledy na tvářích všech přítomných.

Byla to směsice hněvu a soucitu.

Bez ohledu na svírání v žaludku a na to, jak slabá jsem byla, jsem trvala na tom, že mě dnes v noci propustí.

Carmen nezbylo nic jiného než z nemocnice odejít a mohu jen říct, že ve chvíli, kdy odešla, mnou úleva projela jako proud vody.

Nevím, proč je mi té ženy pořád tak líto. Možná je to tím, že mi