„Garethe,“ zavolala jsem tiše, ale dostatečně hlasitě, aby mě slyšel.

Otočil se mým směrem a sevřel mě v pevném objetí.

„Panebože, tak strašně jsi mi chyběla,“ přiznal a já se mu prostě rozplakala na hrudi.

Zdálo se, že mu to vůbec nevadí; jen mě jemně hladil po zádech, aby mě uklidnil.

Na vteřinu jsem málem zapomněla na svou holčičku, dokud jsem neucítila, jak mi malá ručka poklepává na nohu a te