Jeho slova se mi dál zabodávala do srdce jako dýka. Snažila jsem se však ty myšlenky zaplašit, zatímco jsem se oblékala a chystala k odjezdu do Carmenina domu.
Když jsem vyšla z pokoje, Gareth už odjel do práce, ale řekl svému řidiči Travisovi, aby mě do Carmenina sídla odvezl.
„Travisi, dobré ráno,“ pozdravila jsem s úsměvem.
„Dobré ráno, madam,“ oplatil mi pozdrav s úsměvem.
„Nechcete si dát něc