Čekala jsem na Garetha dole a připravila si všechny věci, abych ho pak nezdržovala.

Přesně na vteřinu vešel s taškou v ruce a vypadal unavenější než kdy jindy.

Předpokládám, že měl těžký den.

Změřil si mě pohledem od hlavy k patě a já přemýšlela, co se mu asi honí hlavou.

„V těch šatech vypadáš skvěle,“ řekl s úsměvem.

„Děkuji. Doufám, že to na ten večírek není příliš,“ pousmála jsem se.

„Trochu o