POHLED JAREDA

Nic z toho mě nezajímá.

Chci odsud prostě vypadnout.

Vteřinu poté, co se Marcello vztekle zvedl k odchodu, jsem to vzal jako signál, že můžu jít taky.

Dokud jsem seděl na té židli, tiše jsem trpěl.

Nedokázal jsem odtrhnout oči od Sienny, jak tam procházela v těch ďábelských šatech.

Jako by si je vzala jen proto, aby mě mučila – a sakra, dařilo se jí to.

Stojí mi tak, že to kurva bolí