‚Mluvit s ním je naprostá ztráta času,‘ pomyslela si Vivica.

Declan na okamžik zkoprněl, ale jakmile mu došlo, co se děje, vztek v něm vzplál ještě prudčeji. ‚Jak si taková nula, kterou jsme odvrhli, dovoluje jednat se mnou s takovou neúctou a mluvit se mnou tímto tónem?‘

Znovu jí zastoupil cestu, ale dřív než stihl otevřít ústa, prořízl vzduch za jeho zády mrazivý hlas: „Co si to dovolujete, pane