Wyatt měl pocit, že mezi ostatní nezapadá, a tak hned po večeři zamířil do svého pokoje hrát hry.

Damian po jídle moc dobře věděl, že není vhodné se zdržovat.

Odložil vidličku, s nenucenou elegancí se napil vody, aby si osvěžil patro, a pak pohlédl na Harrisona.

„Děkuji za pohoštění, pane Kensingtone. Připozdívá se, takže už půjdu,“ pronesl Damian.

Harrison s úsměvem mávl rukou. „Není třeba takové