Pak se otočil k Vivice a čekal, že ho podpoří.

Vivica několik vteřin mlčela a ve tváři se jí nedalo nic vyčíst. „Ne.“

Na Danteho obvykle přísné tváři se mihl vzácný záblesk překvapení. Nečekal, že ho odmítne.

Pak ho ale napadlo: ‚Vivica o mě určitě jenom má strach. Nechce, abych se zapletl do něčeho nebezpečného.‘

To pomyšlení ho zahřálo u srdce a neubránil se úsměvu.

I když působila chladně a odt