Amos Garrett upřeně hleděl na goban, dlouho váhal s kamenem v prstech a teprve pak ho položil.

Zašeptal: „Agatho, zdá se, že se k tobě brzy připojím.“

Jeho hlas zněl mírně, jako by mluvil o té nejvšednější věci na světě.

‚Vím o tom už nějakou dobu, ale nikomu jsem to neřekl.

Vivica je chytrá, zrovna před chvílí se mi pokoušela změřit tep, ale zarazil jsem ji.

Kdyby se o to pokusila, hned by mě pro