Spencer choval měsíčně bílý plášť v dlaních a prsty jemně hladil stříbrné vyšívání na límci.

Nitě byly tak jemné a stehy tak nepatrné, a přesto pod jeho dotykem jako by pulzovaly životem, jako by samotná látka dýchala.

Ještě nikdy nedostal tak vroucí dar. Bylo to poprvé, co si někdo dal tolik práce a vložil tolik péče do něčeho, co patřilo jen jemu.

„Vivico... děkuji ti. Jsi na mě vždycky tak hodn