Ze směru nástupiště zazněl pronikavý, ohlušující hvizd píšťalky.

Chodba okamžitě propadla v chaos.

Někdo zařval: „Co se děje?“

Lidé se vyhrnovali z pokojů, někteří ještě za běhu chňapali po rozvázaných tkaničkách.

Jiný hlas vykřikl: „Neměl výcvik začít až zítra?“

„Necumte a koukejte mazat! To je nástupní píšťalka! Pohyb!“

Celá ubytovna připomínala vosí hnízdo, do kterého právě někdo rýpl klackem.