Vivica pokračovala klidným, rozvážným hlasem: „Vždycky je pohodlné jít po cestě, kterou ti někdo jiný umetá.

Jenže když budeš pořád chodit po té snadné, zapomeneš, jak chodit sama.

A co uděláš, až ta cesta zmizí? Kam se pak vydáš?

Pokud jde o službu v armádě, nikdy jsem ji nebrala jako nějaký záložní plán. Zadní vrátka jsou pro lúzry. A mezi ty já nepatřím.“

Když Freya slyšela Vivičina slova, jako