Stella si otřela slzy a podívala se na Vivicu. „Vivico, táta bude v pořádku, že ano?“

Hleděla na Vivicu a v očích se jí zračila úzkostná naděje.

‚Ani nevím, proč se ptám zrovna Vivicy,‘ pomyslela si Stella. ‚Není doktorka, ale z nějakého důvodu mám pocit, že když řekne, že všechno bude dobré, tak to tak opravdu bude.‘

Už jen sedět vedle Vivicy jí dodávalo pocit bezpečí, který si nedokázala vysvětl