Vivica pohlédla na třetí podotázku a psala dál.

Šeptání v publiku docela utichlo. Všichni tajili dech a nespouštěli oči z bílé tabule.

Vivica ani v nejmenším nezpomalila. Pokaždé, když dopsala řádek, se na vteřinu či dvě zastavila, jako by si v duchu postup ještě jednou ověřila, a pak pokračovala.

Vzorce na tabuli přibývaly, byly stále hustší a propracovanější.

Profesor matematiky neustále svrašťo