Vivian pomalu vešla do svého pokoje s pomocí Caleba, který ji podpíral.

„Panebože, to dopadlo vážně zle,“ povzdechl si Caleb.

„Jo, to vím taky. Nemusíš mi to vykládat,“ nedokázala Vivian skrýt v hlase vztek a podráždění.

„Já to jen konstatoval,“ zamumlal Caleb.

„Možná bys nemusel pořád mlít pantem,“ protočila Vivian panenky.

„Chápu, že jsi naštvaná, ale moc si s tím nelam hlavu. Najdu způsob, jak