NINA

Jediné zachvění mého těla stačilo k tomu, abych myšlenky na to, co před chvílí řekl, vyhnala z hlavy.

Mé tělo se o to, co pronesl, v té chvíli vůbec nestaralo. Bylo mu jedno, jestli jsem slyšela správně, nebo jsem se přeslechla.

Prohnula jsem se v zádech, zvedla k němu hlavu a zakňourala.

„Taťko, prosím, udělej mě,“ prosila jsem.

„Hmm, neposlušná Nina. A co kdybychom to udělali takhle?“ Ušklí