MAGNUS THORNE

„Račte, krásko,“ zašeptal jsem, když jsem Nině odsunul židli, aby se mohla posadit.

„Děkuji,“ mírně zvedla hlavu a podívala se na mě, zatímco usedala.

Políbil jsem ji na tvář, než jsem přešel ke své židli a sedl si.

„Musíš mi pokaždé říkat krásko a všemi těmi roztomilými jmény?“ uchechtla se Nina.

„Samozřejmě. Když člověk má tu nejkrásnější, nejspanilejší a nejrozkošnější ženu, která