Následujícího dne

Giselle se probudila a tiše přitom něco zamumlala. Zrak se jí pomalu vyjasnil a první, co spatřila, byla Killianova tvář.

Dřepěl u kraje postele a upřeně ji pozoroval. Giselle polkla, když si vzpomněla, jak hystericky reagovala, jakmile minulou noc začalo pršet.

Uběhlo už tolik let a ona si za deště stále nedokázala pomoci.

„Už jsi vzhůru. Dobré ráno, Princezno,“ pozdravil ji Kil