„Jo, jsem doktorka. Proč ne?“

Norina tvář zůstala klidná, když vzhlédla; působila sebejistě a vyrovnaně.

Tedy pokud člověk pominul lehké zčervenání jejích uší.

Valeriovy rty se zvlnily do lehkého úsměvu a i jeho uši lehce zrudly.

Těžko říct, zda to bylo rozpaky, nebo tím horkem.

Rychle si svlékl košili a ruce už měl na opasku.

„Kalhoty si svlékat nemusíte, prostě si sedněte do vany,“ pronesla Nora