„Vážně hodláš ztrácet čas postáváním se mnou?“

Nořin hlas byl chladný jako led.

Tristana to zaskočilo a jeho smutek se rychle proměnil v aroganci.

S nucenou něhou se obrátil k Daphne: „Měla jsi mi říct, že přijedeš. Vyzvedl bych tě osobně. Pojď, půjdeme dovnitř spolu.“

Jako by tam celou dobu čekal na Daphne, a ne na Noru.

Daphne nasadila líbezný úsměv: „Tristane, já věděla, že tu čekáš jenom na mě