Baxter zaslechl Nořina slova a jeho úsměv se rozšířil, v hlase zazněl náznak škodolibosti: „Už jsme si objednali jídlo a je toho tak akorát pro nás dva. Promiňte, ale rozdělit se nemůžeme.“

Byla to jasná provokace.

Valeriův pohled potemněl. Kdyby se nebál, že Noru vyděsí, jeho chování by bylo ještě chladnější.

„Šetřit je ctnost. Ostatně jsme tu na oběd stejně neplánovali zůstat. Ale...“

Odmlčel se