POHLED VANCE

Lékař propouští Rowan do hodiny.

Do penthousu ji nesu v náručí osobně – ne proto, že by nemohla chodit, ale proto, že potřebuji cítit její váhu ve svých pažích, potřebuji potvrzení, že je skutečná, dýchá a je v bezpečí.

Nebrání se. Jen si opře hlavu o mou hruď a nechá mě, abych ji odnesl domů.

Když dorazíme do penthousu, jsou skoro dvě ráno. Rowan skopne lodičky hned, jak projdeme dve