POHLED VANCE

Pak se rozpláče – tiše, ubrouskem si osušuje oči způsobem, který má sice dokonale nacvičený, ale na jeho opravdovosti to nijak neubírá.

Čekám, dokud se neuklidní, a když znovu zvedne hlavu, usmívá se s odhodláním, které mi jasně říká, že tohle ještě neskončilo.

„Zatančíš si se mnou aspoň na silvestrovském plese?“ zeptá se. „Jeden tanec. Nic víc. Pro staré časy.“

Měl bych říct ne. Cítí