POHLED ROWAN

Zoufale přikývnu.

„Lhářko.“ Pomalu do mě přiráží a palcem mi krouží po poštěváčku s lehoučkým tlakem, který ani zdaleka nestačí. „Ty nejsi potichu nikdy. To na tobě zbožňuju.“

„Pro bohyni, Vancei, prosím...“

„Prosím co?“ Už se usmívá, parchant jeden. Užívá si to. „Řekni si to slovy.“

„Víc. Potřebuju víc.“

Zavede do mě třetí prst a já si musím přitisknout dlaň na ústa, abych utlumila z