POHLED ROWAN

Doktorka Desaiová přikývne, v jejím výrazu není ani stopa po odsouzení.

„Chcete to užít hned, nebo si to vezmete s sebou?“

„Hned. Prosím.“

Z džbánu na stole mi nalije vodu a podá mi sklenici. Odtáhnu zátku lahvičky a okamžitě mě udeří pach – hořký a zemitý, jako něco vykopaného z hloubi země.

Pomyslím na Vanceovu tvář z dnešního rána, zjemnělou spánkem a touhou. Na to, jak mezi námi z