POHLED ROWAN

První věc, kterou vnímám, jsou Vanceovy ruce na volantu – zbělelé klouby, vystouplé žíly, kůži svírá tak pevně, až vrže.

Jedeme rychle, příliš rychle, a svět venku není nic než tma, sníh a hory, které nepoznávám.

Nevybavuju si, že bych usnula. Poslední, na co si vzpomínám, je, jak jsem kvůli otci bulela jako malá holka, než šlo všechno do hajzlu.

Teď mi v hlavě třeští, v ústech cítím