POHLED ROWAN

(PŘÍTOMNOST)

Zůstáváme dlouho propletení, ani jeden z nás nechce pustit jako první. Jeho ruka mě hladí ve vlasech.

Prsty se mi zatínají do látky jeho košile. V pokoji je ticho, až na náš dech a vzdálené hučení jakéhosi stroje – možná generátoru nebo topného systému na tom neznámém místě, kde jsme to skončili.

Když se mé srdce konečně přestane pokoušet vyrvat z hrudi a to nejhorší třes