POHLED ROWAN

Vzpomínám si, jak se ke mně vrhl. Jak ovinul své tělo kolem mého, aby mě zcela zaštítil.

Jak chytal do vlastního těla šíp za šípem, jen aby ke mně nepronikly.

„Já vím,“ zašeptám. „Děkuju ti. Zachránils mě. Nějak se ti to daří pokaždé.“

Chvíli sedíme v tichu a jen spolu dýcháme. Pak položím otázku, která mi už nějakou dobu leží v hlavě.

„Co se stalo, když jsem omdlela? Kde je Winston?