POHLED ROWAN

„V žádném případě.“ Ani nepředstírám, že bych o tom uvažovala. „A ty?“

„Ani nápad.“

Podíváme se na sebe a v očích mu tančí cosi lehkého – nefalšovaný humor, vzácný a drahocenný jako polární záře sama.

Pak se skloní a vtiskne mi polibek na čelo; zůstane tam chvíli spočívat, jako by si ten okamžik vrýval do paměti.

„Nechci znít pateticky,“ zamumlá mi do kůže, „ale pod tou září jsi ještě