POHLED ROWAN

Probouzím se a v hrudi mi stále vězí ozvěna jeho hlasu.

„Možná bych udělal totéž.“

Ta slova mi leží pod žebry už od chvíle, kdy se na nebi rozzářila polární záře – důvěrná, hřejivá a děsivá stejným dílem.

Řekla jsem je. Nebo téměř řekla. Stála jsem pod těmi neuvěřitelnými světly, Vance se na mě díval, jako bych byla to jediné ve vesmíru, na čem záleží, a já mu málem řekla všechno.

Mál