POHLED VANCE

Nic.

„Vím, že tam jsi. Slyším tě dýchat.“

Přitisknu dlaň naplocho na dřevo. Povrch je ledově chladný a drsný proti mé potrhané kůži.

„Posral jsem to.“ Ta slova ze mě vyjdou roztřeseně. Syrová způsobem, který by mě pokořil, kdyby mi zbývala ještě nějaká důstojnost. „Na té ošetřovně. Vím, že jsem to posral. Zeptala ses na prostou věc – na něco, na co jsi měla plné právo se zeptat – a já