POHLED ROWAN

„Vstávat a cvičit, sluníčko.“

Ten hlas mi prořízne spánek – jasný, pronikavý a až příliš plný života na to, kolik nekřesťanských hodin zrovna může být.

„Říkala jsem vstávat. Ranní ptáče dál doskáče. Vzhůru do nového dne. Carpe diem. Užívej d—

„Sienno.“ Hlas ze mě leze jako štěrk tažený po smirkovém papíru. „Co to děláš?“

„Budím tě. Očividně. A teď – snídaně. Mám hned několik možností.