POHLED ROWAN

„Takže. Jako sexuální otrokyně,“ slyším se říkat a můj hlas zní, jako by přicházel odněkud z dálky, od někoho, kdo stojí na okraji útesu a dívá se dolů.

Ztuhne mu čelist a vzápětí se v ní mihne záblesk bolesti.

„Ano.“

„A když jsem utekla – když jsem se vpotácela do toho letadla v domnění, že je to osud, že se nade mnou vesmír konečně slitoval –, už jsi tam byl. Už jsi znal mé jméno. C