POHLED ROWAN

„Nerad to říkám, ale já tě varoval,“ pronese Mateo tiše. „Je pryč a už se nikdy nevrátí.“

Ani se nepohnu.

Klekám ve sněhu, ruce mám znecitlivělé chladem a slzy mi na tvářích přimrzly v ledové stružky. Jsem už tak daleko za hranicí schopnosti vnímat Matea Castilla, že by stejně dobře mohl promlouvat k okolním horám.

Dřepne si vedle mě.

I přes mráz mě pohltí teplo jeho těla a já to z du