POHLED ROWAN

Jeho dech se mění – je kratší, mělčí – a pohledem sklouzne k mé ruce, pak se vrátí zpět k mé tváři, k mým rtům, a hlad v jeho očích je tak obnažený, tak absolutní, že jiná žena by si ho mohla splést s láskou.

„Už mě nebaví bojovat,“ zašeptám. „Už mě nebaví se vztekat. Už mě nebaví toužit po muži, který o mě nestojí.“

„Nezaslouží si tě.“

„Možná ne.“ Posunu ruku výš po jeho stehně – jen