Valeria netušila, jaká neviditelná síla stočila její auto směrem k domu Simonových rodičů. Její třesoucí se ruce na volantu vedla zoufalá potřeba pevného bodu. Tchán s tchyní se k ní vždycky chovali jako k vlastní krvi. Uprostřed téhle dusivé nejistoty a po tvrdém střetu s realitou u právníka její syrové instinkty křičely, aby vyhledala útočiště v jejich známé, přívětivé náruči. Potřebovala záchranné lano.

Zaparkovala o několik domů dál v ulici a vydala se po dlážděné cestě k jejich rozlehlé zahradě za domem. Pozdní odpolední slunce vrhalo na pěstěný trávník dlouhé zlatavé stíny. Mezerami ve vysokém živém plotě zahlédla Simona, jak sedí na zdobeném zahradním nábytku vedle své matky Brendy. Povalovali se s drinky s ledem, chytali slunce a povídali si jako staří přátelé. Seděli k ní zády a vůbec netušili, že se k nim potichu blíží.

Valeria vstoupila na měkkou trávu. Zhluboka se nadechla a chystala se na ně zavolat.

„Předevčírem se tu zastavila Hazel a říkala, že se její máma v poslední době chová divně. Myslíš, že Valeria něco větří?“ Brendin hlas se nesl svěžím vzduchem a Valerii v půli kroku přimrazil k zemi.

Valeria strnula. Přikrčila se za husté listoví a nespouštěla oči z jejich uvolněných siluet. Tep jí zběsile a ohlušujícím rytmem bušil do žeber. Mozek horečně zpracovával ta slova.

„To bylo jenom jednou, když jsem to podělal a řekl moc.“ Simon mávl rukou a smetl obavy ze stolu jako nepodstatnou prkotinu. „Klídek. Camilla už mi pomohla to urovnat. Včera jsem dokonce zajel do toho pečováku, abych se ujistil, že z toho nevyšiluje.“

Brenda položila sklenici na skleněný stůl s ostrým cinknutím. „Nebuď v tomhle arogantní, Simone. Jestli Valeria zjistí, že zahýbáš, znáš její povahu. Bude to naprostá katastrofa.“

Valerii v uších pronikavě zalehlo a pískání přehlušilo všechno, o čem se bavili dál. Zdálo se, jako by se pod ní země propadala. Dusivé váhání, které ji předtím paralyzovalo před právníkovou kanceláří, se rázem rozplynulo.

Vždycky věřila, že její život je neotřesitelný. Myslela si, že má všechno pevně v rukou – oddaného manžela, který by pro ni dýchal, milující tchánovce, kteří ji zahrnovali přízní, a nejlepší kamarádku, jež jí slibovala neochvějnou věrnost.

Všechno to byla odporná lež. Její dokonalá realita nebyla ničím víc než křehkým domkem z karet, připraveným zhroutit se při jediném závanu dechu. Camilla to věděla. Brenda to věděla. Věděli to všichni. Spikli se, aby z ní udělali naivní husu, usmívali se jí do očí a přitom kryli špinavá tajemství jejího manžela.

Valeria vrávoravě seběhla zpátky po cestě a prakticky se zhroutila do auta. Hodila sebou na sedadlo řidiče a přibouchla dveře, čímž se uzavřela v tichém interiéru. Hráz konečně povolila. Sesunula se přes kožený volant a po tvářích jí stékaly horké slzy. Z hrudi se jí draly tiché, mučivé vzlyky. Zrada bolela jako zubaté ostří zabodnuté do žeber, které ji pomalu vysávalo ze života. Bolelo to víc než křik.

Po několika trýznivých minutách spalující žal vyhořel. Slzy ustaly a na jejich místo nastoupil mrazivý, jedovatý vztek. Valeria si otřela uplakané oči a s pevnou rukou sáhla po telefonu.

Nejprve vytočila Sloane. „Sežeňte mi špínu na tu jeho nevěru. Zjistěte přesně, kdo to je, a pořádně mu proklepněte všechny bankovní účty. Zaplatím vám dvojnásob.“ Valeria chrlila instrukce tichým, neochvějným hlasem.

Sloane bez váhání souhlasila. Valeria hovor ukončila a okamžitě vytočila Dominica Carlislea.

„Pane Carlisle, končím. Připravte rozvodové papíry. Jakmile moje vyšetřovatelka zajistí nezvratné důkazy o jeho nevěře, pošlu vám je.“

Možná ho přesvědčil ten ryzí oheň v jejím hlase. Dominic tentokrát o jejím odhodlání nepochyboval. Pouze ji instruoval, aby si zajistila finance a počkala na důkazy.

Valeria hodila telefon na sedadlo spolujezdce a zhluboka se nadechla těžkého vzduchu v autě. Bylo třeba přetnout ještě jedno poslední pouto. Vzala přístroj znovu do ruky a vytočila svou takzvanou nejlepší kamarádku.

„No čau, holka! Ty voláš jen tak zničehonic? Cože, to už se ti stýská?“ zvedla to Camilla na druhé zazvonění. V jejím živém, rozverném hlase zazníval tón, jako by se chystaly probrat nějaké neškodné drby.

Při zvuku toho hlasu stoupla Valerii do krku žluč. Bylo to, jako by polykala rezavé hřebíky.

„Vědělas, že mi Simon zahýbá, že ano?“ Valeria nasadila ledově přesný tón.

Na druhém konci linky zavládlo hrobové ticho. Veselá maska spadla a zanechala po sobě těžké, dusivé napětí. Přestože Valeria takovou reakci čekala, to potvrzení jí stejně vrazilo ránu do žaludku.

„Proč? Měla jsi být moje nejlepší kamarádka, Camillo. Lhala jsi mi do očí a pomáhala mu zahlazovat stopy. Byla jsem tak hloupá, že jsem si myslela, že stojíš při mně.“ Valeria sevřela telefon tak silně, až kryt zapraštěl. Kdyby před ní Camilla teď stála, bez jediného zaváhání by jí vrazila facku.

„Tak fajn, věděla jsem to.“ Camilla ztišila hlas a odhodila přetvářku. „Přemýšlela jsem, že ti to řeknu, ale ty všechno tak hrotíš, Valerie. Kdybych to tajemství prozradila, celý tvůj život by lehl popelem. Tvoje manželství, tvoje rodina – prostě všechno.“

Valeria ze sebe vydala suchý, hořký smích. „Takže ses rozhodla pomoct mu, aby mě držel v nevědomosti? To je tvoje skvělá výmluva?“

Pocit viny v Camillině hlase vyprchal a nahradil ho útočný, ostrý tón. „Ale no tak, nedělej ze mě tu špatnou! Kdybys ho doma udržovala spokojeného, myslíš, že by Simon hledal jinde? Přestaň po mně vozit a jdi si to vyřídit s vlastním manželem.“

Ta slova zabodala jako fyzická rána. Poslední zbytky tepla ve Valeriině srdci se proměnily v čistý led. Vždycky si zakládala na své všímavosti, na tom, že lidi dokáže číst jako otevřenou knihu. A přesto byla slepá k pravé, odporné podstatě těch, kteří jí byli nejblíž.

Camilla vycítila ticho na lince a zjemnila hlas. Přešla do povýšeného, konejšivého tónu. „Hele, není to konec světa, jasný? No tak ti zahnul. No a co má být? Nech to plavat a jdi dál. Proč z toho dělat celou telenovelu? Akorát tím zničíš samu sebe.“

Valeria zírala přes čelní sklo a rty se jí zkroutily do jedovatého úšklebku. Z jejího hlasu odkapával jed.

„Mám na tebe jenom jednu otázku, Camillo. Kdo je ta druhá?“