Valeria sešla po schodech, její bosé nohy na studené dřevěné podlaze nevydávaly ani hlásku. Simon seděl v obývacím pokoji na pohovce. Televize byla vypnutá. Vteřinu poté, co vešla do místnosti, vyskočil a nasadil onen známý, bezstarostný úsměv, kterým ji vždycky odzbrojoval.

„Musíme si promluvit.“ Valeria si pevně zkřížila paže na prsou a zaryla prsty do vlastní kůže.

„Jo, jasně. Co máš na srdci?“