Když Sloane zavolala znovu se zprávou, že Simonovo auto zamířilo k pečovatelskému domu, Valeria už seděla v baru.

„Rozumím. Nevšímej si jich.“ Už nějakou dobu měla chuť utopit žal v alkoholu, ale nikdy to neudělala – vždycky musela zůstat ve střehu.

Dnes ji však všechno, co se událo, dohnalo až na samý okraj.

Našla si místo u baru, objednala si několik drinků a pozorovala dav, který se kolem ní vl