Doma už měl Simon připravenou večeři. Zatímco Valeria jedla, ledabyle prohodila: "Za pár dní jedu na služební cestu. Tvoje výstava se možná bude muset o kousek odložit."

V Simonových očích bleskl hněv, který však vzápětí vystřídal úsměv. "Žádný strach, tvoje práce je důležitější. Moje věci počkají."

Valeria jen přikývla a víc neřekla.

Věděla, jak moc Simonovi na výstavě záleží, a proto ji používal