Simon rychle znovu nabyl klidu a rázným krokem zamířil k Valerii. Když zaslechl tlumený křik doléhající zevnitř, mírně se zamračil.

Pak k Valerii promluvil něžným tónem: „Zlato, máma je zraněná a rozrušená. Neber si to k srdci.“

Valeria pohlédla na Simonovu vlídnou tvář a musela uznat, že ji svým způsobem ohromil. Dokonce i teď, v této chvíli, s ní dokázal mluvit s takovým klidem.

Oba přesně věděl