Valeria vběhla do uličky a spatřila Hazel obklopenou několika toulavými psy. Děvčátko bylo k smrti vyděšené a usedavě plakalo.

„Jděte pryč! Běžte!“ vykřikla Valeria.

Sama měla ze psů strach, obzvlášť z těch toulavých, kteří vypadali tak divoce. Mateřská láska je však mocná. V tu chvíli zapomněla, co je to strach. V mysli měla jedinou myšlenku: Nesmím dopustit, aby mé dceři někdo ublížil.

Ačkoli by