Vyšli jsme z kina na parkoviště. Odpolední slunce mě po šeru kinosálu uhodilo do očí, jasné a hřejivé.

Lily zívla a protřela si oči.

Posadila jsem ji do auta a připoutala, ruce se mi pohybovaly jako na autopilotu.

Nolan stál u dveří spolujezdce a čekal.

Narovnala jsem se. „Pane Prescotte, potřebujete hodit domů?“

„Klidně,“ odpověděl. „Díky.“

*Počkat. Cože?*

„Já to myslela jen— začala jsem.

„Jedeme