Pohled Nolana:

Pondělí v poledne a kancelář působila jako zatracená hrobka.

Pomalu jsem se otáčel na židli, nohy vyložené na stole, a civěl do stropu.

Penthouse byl bez Lily až příliš tichý.

Dřív než jsem to stihl promyslet, popadl jsem telefon.

Zvedla to při druhém zazvonění.

„Ahoj, pane Prescotte!“

Její hlas – jasný, bezstarostný, jako sluneční paprsek deroucí se mraky – způsobil, že ve mně něco